Tento výlet, jak jej nazval kamarád Peca, do kraje strýčka Adyho jsme plánovali už více než dva roky. První myšlenka vznikla už v roce 2015. Všichni jsme chtěli někam vyjet, někde se podívat, ale nemohli jsme se stále odlepit od gauče. Nechtěli jsme příliš daleko, zároveň jsme se shodli, že chceme někam do hor, než se grilovat na pláži u moře. Takže Rakousko bylo jasná volba. To byla první myšlenka. Nakonec to z pracovních důvodů nevyšlo a tak jsme výlet odložili. Nic překvapivého. Další rok jsme stále seděli na gauči, až letos jsme tento trip zrealizovali. Myšlenku obnovil Kuba, který rozhodně tvrdil, že pojede i kdyby měl jet sám. Sám nakonec nejel, poskládalo se nás osm. Měsíc a půl před odjezdem jsme dali sraz v hospůdce a u pivka vybrali přes booking několik variant ubytování. Nakonec jsme se shodli na malé vesničce kousek od Salzburgu.
První květnový víkend jsme dali sraz o páté ráno na parkovišti. Odjezd lehce komplikovali dva týpci právě se vracející z tahu. Neodbytně si z našich řidičů chtěli udělat taxi. Po dlouhé debatě jsme jim vysvětlili, že to nepůjde. Chlapci to lehce zklamaně akceptovali, přemluvili jsme je ještě aby nám udělali foto celé party a mohli jsme vyrazit.
Prvním cílem cesty se stal koncentrační tábor Madhausen. Dorazili jsme v lehce pochmurném počasí, které dodávalo místu zvlášní atmosféru. Prošli jsme celý areál, kde se člověku svírá hrdlo nad tím, co si tady lidé museli prožít. Zatímco jsme se blížili konci celé prohlídky déšť začal ustávat a obloha se místy projasňovala.
Další zastávkou bylo městečko Braunau am Inn, zde jsme si udělali jen krátkou zastávku, koupili jsme jídlo a ulevili našim potřebám. Podívali jsme se na rodný dům Adolfa a zamířili jsme do našeho penzionu.
Zde se ukázalo jak je svět malý. Majitelem penzionu byl Slovák, který zde zaměstnával svou rodinu. Po tom, co jsme se ubytovali jsme se dohodli, že se pojedeme podívat na noční Salzburg i přesto, že byla v tomto městě plánovaná zastávka hned další den. Město má ale v podvečer trošku jinou atmosféru, takže jsme rozhodnutí vůbec nelitovali. Naopak, prošli jsme si město a narazili na vyhlídku, ze které byl úžasný pohled na celé město při západu slunce. Sobotní večer jsme zakončili noční procházkou centra, celý den pak u pivka v našem penzionu.
Na neděli bylo v plánu vylézt na Orlí hnízdo a poté sjet k jezeru Königssee. Ráno jsme se ale probudili do mlhy a plán jít pěšky na Orlí hnízdo a něco tam vidět dostal značné trhliny. Zvolili jsme vyčkávací taktiku, lehce pozměnili plán a jako první vyrazili k jezeru. Tady nám mlha příliš nevadila, navíc se za krátko začalo vyjasňovat. Po obhlídce jezera nastal čas na Orlí hnízdo. Dohadovali jsme se, zda jít nahoru pěšky, či vyjet autobusem. Nakonec jsme srabácky vybrali autobus. Po asi dvaceti minutách jsme se autobusem vyškrábali na vrchol, kde nás ale stále obklopovala mlha s viditelností jen pár metrů před sebe. Ale byli jsme trpěliví, na vrcholu vydrželi téměř tři hodiny, za což jsme byli odměněni trhající se oblačností a nakonec i krásnými výhledy po okolí.
Koupili jsme si sice cestu autobusem i zpátky, ale měli jsme už od začátku plán jít pěšky, počasí nám to dovolilo. Nakonec se z celé cesty zpět vyklubal slušný adrenalin a zážitek. Vrchol byl i teď v květnu pokrytý celkem velkou částí sněhu, cesty byli zapadlé a sníh byl ulízaný a pěkně klouzal. Stačilo jedno šmiknutí a člověk by asi nedopadl dobře. Ale já jsem si to náramně užíval, tohle fakt můžu.
Uteklo to jako voda a zbýval nám už jen poslední den, kdy byl v plánu Salzburg a cesta domů.